Artuš, který přežil vlastní smrt. Po několika letech se vrátil zpět do spolku Dočasky.cz, z.s., kde se o něho skvěle postarali i s kompletním ošetřením na veterinární klinice. Emánek rád pomohl financemi v celkové hodnotě 2 492 Kč na úhradu veterinární péče pro Artuše.
V Pardubickém kraji u malé vesnice ve škarpě nalezli starého zbídačeného psa. Nemůže se postavit, možná ho srazilo auto. Pes má čip registrovaný na naši organizaci, proto nám paní z Národního registru volá. Fotku pejska nemá a tak kontrolujeme číslo čipu a přiřazujeme ke kontaktu na majitele. Vše máme v záznamech, jen tohle až z roku 2016. Bingo! Artuš von Dočasky tehdy vysvobozený ze řetězu. Ihned voláme majiteli, ten telefon zvedne a na naši zprávu “Našel se Artuš! Předáme vám kontakt na nálezkyni a..” zmateně hlásí “Já jsem ho ráno nechal utratit.” Prosím?
Vyslechneme si historku o kamarádovi, který se nabídl Artuše odvézt na veterinu nedaleko. Nechápeme, voláme nálezkyni sami. Ta posílá fotku, ještě jednou kontrolujeme číslo čipu, vše odpovídá a co teď, když sedíme 250 km daleko? Domlouváme se na zítřek odpoledne, prověřujeme existenci veteriny, jež majitel označil za tu, která Artušovi měla pomoct ze světa. Žádná taková v uvedené lokalitě ani jinde v ČR nenalezena. Jméno pana doktora se nepodaří dohledat ani v databázi všech veterinářů. A Artušův majitel se už neozve. Absolutně tomu nerozumíme, snažíme se představit si jakýkoliv scénář, který by dával smysl. Všechny nám přijdou jako ze špatného filmu. Spojíme se s paní starostkou obce Rybná nad Zdobnicí, kde mají pejska v bezpečí, dostali do něj trochu vody a trochu jídla, nechodí a nevypadá dobře.
Druhého dne Artuše vyzvedáváme. Čekali jsme i to nejhorší, že třeba nezvládne počkat, než dorazíme a tak ohlašujeme situaci naší domovské veterině v Ivančicích pro případ, že by bylo nutné provést pitvu. Ale naděje umírá poslední, takže nás vlastně mile překvapí, že ačkoliv Artuš nechodí a ani nechce moc jíst, není úplně apatický. Má naději. Mockrát děkujeme paní starostce a dalším pomocníkům, že se o Artuše do našeho příjezdu postarali. Bez nich by to asi nezvládl. Vyrážíme směr Veterina Ivančice. Před námi je cesta dlouhá 2,5 h. Spousta času na další přemýšlení, co se tedy mohlo stát, budeme znovu volat majiteli nebo proč se vlastně neozval on? Opravdu věří, že je pes mrtvý nebo je to habaďůra, která má zamaskovat prasárnu? Vše nasvědčuje tomu, že nechodícího Artuše do té škarpy někdo vyhodil. Navíc byl nalezen dost daleko od místa bydliště. Neudělá sám ani 3 kroky, aniž by klesl k zemi. Hlásíme se dopředu na veterině, ať s námi počítají. Dojedeme až kolem 23h, pan doktor Mamrák nám ochotně vychází vstříc a hovor končí slovy: "Hlavně opatrně, nespěchejte, čekám". Chápete, jak potřebné je mít spolehlivé lékaře, kteří slouží pohotovost?
Odevzdaný Artuš v autě ani nemukl, ležel bez hnutí a na veterinu jej vynášíme počůraného. Necháme mu udělat kompletní vyšetření, snímkujeme celé tělo, zadredované břicho holíme kvůli sonu a zjišťujeme, že jej ASI auto nesrazilo, ale z výsledků ani není jasné, co je příčinou jeho stavu. Nicméně dredy a špína v kožíšku a extrémně přerostlé drápky mají příčinu jasnou, nedostatek péče. Artuš je hospitalizovaný na veterině, trošku papá, dostává kapačku a v následujících dnech ho čekají další vyšetření. Může mít po mrtvičce, může to být tumor nebo jiný problém. Artuš má asi 13 let, z toho v adopci byl sedm a my uděláme maximum pro to, aby mu na stará kolena bylo lépe. Věříme, že to zvládne, má tuhý kořínek, přežil přece svoji smrt.
Když nám ho veterináři propustili z “nemocnice” do domácí péče. Pije, jídlu moc nedá, ale asi nám chce udělat radost a tak si z každé misky něco málo lízne. Už se sám zvedne, ale čůrá stále pod sebe.
Na další den. Zvedne se sám, projde se po zahradě, zatím se spíše kolébá, než by šel. Má snahu močit venku, dokonce chce zvedat nohu. Vrtí ocasem, když potká malé psy. Budeme pokračovat v nasazené medikaci a pokud se neobjeví nové komplikace, pojedeme za týden na kontrolu, případně na další vyšetření na specializovaná pracoviště.
Za nás je nejpravděpodobnější mrtvička. Na tu se neumírá. Věříme, že je z nejhoršího venku. Přidáváme doplňky na podporu mozkových funkcí, “nakopneme” pohybový aparát a to by bylo, abychom vám ho ještě neukázali v plné kráse na nějakém venčícím dni. Vyhodit do lesa psa, který nechodí, protože prodělal mrtvičku, to chce fakt velký koule. Za nás je to případ pro 158. Opuštění zvířete je klasifikováno jako trestný čin.
Artuši, přejeme ti, aby tvůj psí život byl už jen šťastný a láskou zalitý! ❤️
Comments